LÉKY PROTI ÚZKOSTI A ŠKODLIVÉ ÚČINKY

Léky proti úzkosti – anxiolytika

Léky proti úzkosti se nazývají anxiolytika (úzkost = anxieta). Přestože mohou být při akutních situacích velmi prospěšné, jedná se o skupinu léků, které jsou velmi často nadužívané a zneužívané. Jejich užívání by mělo být co nejkratší možnou dobu, maximálně v řádech několika týdnů. Bohužel někteří lidé tyto preparáty užívají ve vysokých dávkách i několik let. Řada lidí zná velmi důvěrně léky proti úzkosti, ale už neznají jejich škodlivé účinky.

Tento článek shrnuje nežádoucí účinky, které se především projevují v terapeutické praxi.  O medikaci – užívání, změnách, vysazení se vždy poraďte se svým lékařem!

 

Řešení  úzkosti vykoupené vysokou daní

Hlavní účinkem léků proti úzkosti je potlačení napětí, strachu, úzkosti, navození zklidnění apod., včetně nepříjemného tělesného doprovodu (vnitřní třes, bušení srdce, knedlík v krku, tíha na hrudi). Někdy jsou tyto léky nadužívány i proti potlačení bolesti a při potížích s usínáním.  Pro všechny léky proti úzkosti je společný tlumící efekt, který má vliv na naši reaktivitu i pozornost.

Nejznámějšími zástupci těchto „zázračných“ tabletek je Lexaurin, Neurol, Rivotril, Atarax, Frontin, Diazepam, Oxazepam.

Problém není v samotných lécích, ty mají své nezastupitelné místo při akutních stavech nebo zpočátku léčby. Problematické je, že při dlouhodobém užívání vzniká léková tolerance (časem potřebujeme vyšší a vyšší dávku) a především vznik závislosti, který při vysazení může být komplikován abstinenčními příznaky.

 

Závislost, zhoršené soustředění, abstinenční příznaky, potíže s pamětí a učením… To také přinášejí léky proti úzkosti.

 

 

Dovolím si odvážné, ale výstižné tvrzení – někteří lidé, kteří mají vybudovanou závislost na lécích proti úzkosti, jsou na úrovni narkomanů, kteří si život bez drogy již nedovedou představit. Na druhou stranu, není problém jen v bažení pacientů, ale i dobré dostupnosti těchto léčiv ze strany některých lékařů, kteří ochotně předepisují dlouhodobě tyto preparáty – praktiční lékaři, kardiologové, psychiatři.

 

Jak nadužívání anxiolytik komplikuje uzdravení

K uzdravení jsou zpravidla třeba dvě věci – ochota něco změnit ve svém životě a ochota psychoterapeuticky na sobě pracovat. Psychoterapie většinou není procházkou růžovým sadem – investujete svůj čas, u soukromých terapeutů i peníze, učíte se novým dovednostem a bojujete tváří v tvář s těžkostmi. Důležité je, že psychoterapie přináší dlouhodobou úlevu a především řešení, což léky proti úzkosti neumí.

 

Paradoxně rychlý a silný nástup úlevy po užití léku dost komplikuje uzdravení

 

Přirozenou vlastností lidí závislých na anxiolyticích je snížená schopnost vůle k uzdravení a nízká motivace. Bohužel, někdy, než může začít psychoterapeutická léčba hlavních problémů, které způsobují úzkost, pracuje se v součinnosti s psychiatrem na odvykací léčbě. Na druhou stranu, dá se i velmi dobře psychoterapeuticky pracovat s člověkem, který občas užívá léky proti úzkosti a pomáhá mu to k překonání akutních příznaků.

 

Od úzkosti k demenci

Velmi málo se mluví o tom, že dlouhodobé užívání anxiolytik výrazně oslabuje paměť i jiné kognitivní funkce jako je pozornost, schopnost učení se a úsudek. Bohužel v psychiatrických nemocnicích lze najít pacienty, kteří se vysokými dávkami a dlouhodobým užíváním léků proti úzkosti projedli až k demenci. Druhou kategorií pacientů v psychiatrických nemocnicích jsou také ti, kteří jsou na odvykací léčbě a prožívají si nepříjemné abstinenční příznaky.

 

Závěrem

Psychoterapie nabízí delší cestu vedoucí k uzdravení, ale s dlouhodobými účinky. Mimo jiné v terapii se člověk učí zvládat své úzkostné příznaky, skrze osvědčené techniky. Anxiolytika, léky proti úzkosti, oproti tomu nabízejí rychlý, ale krátkodobý pocit úlevy, za který lidé platí vysokou daň vznikem závislosti, potřebou navyšováním dávek a z dlouhodobého hlediska i ztrátou motivace ke změně a oslabení paměti, celkovým útlumem a zhoršenou schopností učit se.